Pohádka pro nevidomou dívku

3. dubna 2016 v 18:39 | Sigmund Werther |  Téma týdne
To jednou žil starý, strašlivý černokněžník. Už mnoho, mnoho let šířil po celičkém kraji hrůzu, tak dlouho, že bys to, děvče, snad ani nespočítala. Všichni lidé se ho nesmírně báli a ukrývali se před ním ve svých roubených chaloupkách, chladných kamenných domech, ba i sama princezna se choulila v koutku prostorného zámeckého pokoje.


Ten zlomyslný mág totiž z celého svého kamenného srdce nenáviděl světlo. Pálilo ho do očí a kdykoli jeho zářivé paprsky pronikly těžkými černými závěsy, jež strážily čarodějovo sídlo, hned viděl, že tu se válí staré harampádí, tady je cosi podivného rozlitého a všude kolem se hromadí prach. Nerad uklízel a nebyl nadšen ani z toho, když mu někdo jeho všudypřítomný nepořádek připomínal.

"Copak nejsem mocný kouzelník, krucinál?" brumlal si pod vousy, když rozrušeně korzoval po čarodějném kabinetu v nejvyšší věži svého hradu sem a tam. "Copak si nedokážu zařídit, aby se mi to protivné světlo přestalo tak drze vysmívat?"

Vtom se jeho oči doširoka rozevřely a nad hlavou se mu objevila imaginární zářící žárovka. "No jistě! Zakážu ho! Zničím světlo!"

Jak řekl, tak také udělal. Za krátkou chvíli nikdo v království neviděl na krok. Nikdo nepracoval, pole zarůstala plevelem, stavby chátraly a lidé nevycházeli z domu, tiše sedéli v koutku a plakali nad strašným neštěstím. Sám pan král, zdrcený tou ranou, která jeho dosud mírumilovnou a prospívající zemi potkala, dal vyhlásit, že kdo přinese zpátky světlo, tomu dá půl království a k tomu princeznu za ženu. Ale nikdo neměl tu odvahu postavit se ukrutnému černokněžníkovi. Ostatně nikdo v té nejtemnější tmě ani netrefil k jeho hradu.

Kromě jedné malé dívky. Ona totiž byla od narození slepá a za ta léta si životu v temnotě navykla. Odmalička slýchala o krásné princezně a bylo jí té jemné a ušlechtilé slečny velice líto. Proto se rozhodla, že ji zachrání.

S jistotou a ladností jí vlastní kráčela po kamenité cestě a přitom přemítala, jak to vlastně udělá. Bude muset dobýt čarodějův hrad? Zabít ho? Ukrást mu kouzelnou knihu?

Z úvah ji náhle vytrhla vzdálená melodie. Děvčátko pohltila natolik, že na okamžik zapomněla na svůj úkol a nechala se vést tóny klavíru až ke skromné, roubené chaloupce. Tiše otevřela dveře a vešla dovnitř.

"Dobrý den," pozdravila ostýchavě. "To je nádherná hudba."

"Je to balada pro princeznu," ozval se sytý mužský hlas a dívence se zdálo, že zní poněkud pobaveně. "Ale pověz mi, děvče, kdo jsi? Nikdo se neodváží opustit svůj dům."

"Od narození nevidím, pane," odvětila zdvořile. "A kdo jste vy, smím-li se ptát?"

"Jsem skladatel," řekl ten muž. "Ale nemůžu psát hudbu, protože nevidím na noty. Tato skladba je to jediné, co jsem od té příšerné pohromy zkomponoval." Ztišil hlas. "Asi jsem do ní zamilovaný. Tedy do princezny. Hrozně toužím vrátit světlo do království, abych mohl zase vidět její tvář, její šťastný úsměv. Na stole mám velkou svíci, ale chybí mi zápalky. Černokněžník všechny zničil."

Má drahá, co myslíš, že se stalo teď?

Že nevidomá dívka porazila zlého mága?

Že nalezla poslední krabičku zápalek, na niž čaroděj zapomněl?

Že se skladatel oženil s princeznou a žili spolu šťastně až do smrti?

Kdepak. Ukrutný kouzelník celý rozhovor slyšel pomocí svých mikrofonů, šikovně nainstalovaných po celém ztemnělém království. Přeci by si nenechal zhatit svůj plán. Skladatel se svou svící byl nebezpečný, tak ho zabil. Jednoduché. V té tmě beztak nebyl vrah vidět. Dívka už mohla slyšet jen jeho poslední výkřik, prolínající se s ďábelským smíchem v dokonalé polyfonii:

"Utíkej! Běž pryč odsud! Tam někde daleko je svět plný světla! V každém obchodě mají regál plný zápalek! Utíkej! Zachraň se!"

Poté nebohý muž padl mrtev k zemi a ruka v ocelové rukavici rozdrtila mosazný svícen na prach.

Tak to holt chodí. Třebaže to v té tmě nevidíme. A mně nezbývá, než jen tiše prosit:

"Prosím vás, nechte ji, ach, nechte ji, tu nevidomou dívku..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 19:52 | Reagovat

Moderní království, nastražené štěnice, ale mág vítězil na plné čáře. Nevidomá dívka a přesto..., záchrana? Je to hezky napsané, tak k zamyšlení... ;-)

2 Jana Jana | Web | 3. dubna 2016 v 21:32 | Reagovat

Smutné je to celé, ale ještě smutnější je, že nevidomá dívka, co nemá nic, žije ve tmě a přesto je jí líto princezny ze zámku. Pro sebe nechce nic...
Ti, co jsou na tom mnohdy hůř než jiní se snaží pomoci druhým. Napadne někoho, že by potřebovala pomoc nevidomá dívka? Je někomu líto nevidomé dívky, co sama se snaží pomáhat? Ne, to nikoho nenapadne. A tak to na světě chodí. Kdo dává, sám většinou nic nedostane a ani nikoho nenapadne, že i on by potřeboval pomoc.

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 24. května 2016 v 18:39 | Reagovat

Líbila by se taková pohádka nevidomým dětem? :)

4 Raven Samuel Raven Samuel | Web | 6. srpna 2016 v 16:59 | Reagovat

Je to krásná pohádka. Ale dopadlo to tak špatně.

5 RozerBrunk RozerBrunk | E-mail | 2. listopadu 2018 v 1:58 | Reagovat

writing the thesis
<a href=http://writemyessayhelpcenter.com>custom writing
</a>  writing essay help
<a href="http://writemyessayhelpcenter.com">paper writing service
</a> - term paper help
thesis writing services

6 ZominicBrify ZominicBrify | E-mail | Web | 20. listopadu 2018 v 4:11 | Reagovat

drugs refund scheme viagra
http://glviagragtr.com - generic viagra online
  viagra generic date case-sensitive
<a href="http://glviagragtr.com">generic viagra
</a> - viagra eli lilly prescription
viagra 20mg review register

7 CheszerMug CheszerMug | E-mail | 10. prosince 2018 v 12:01 | Reagovat

coursework service
<a href=http://writemyessayassistant.com>write my essay for me</a>  need essay written
<a href="http://writemyessayassistant.com">write my essay for me</a> - literature review writing service
help in writing

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama