Zamčeno... sakra!

6. března 2016 v 17:46 | Sigmund Werther |  Téma týdne
Hlavně mě nechápejte špatně. Ano, já vím, už babička mi to jako malému chlapci pravidelně vštěpovala do hlavy, že narušovat soukromí ostatních lidí se nemá, ale tentokrát zkrátka nastala výjimečná situace. Jak psal Jan Drda ve své povídce Vyšší princip, vražda na tyranu není zločinem. Ne, nelekejte se, neplánuji nikoho zabíjet. Jen potřebuji zjistit pár věcí, abych mohl provést svou nepředstavitelně strašlivou pomstu.

...Varování. Následující část obsahuje paralelní kvinty...


Jde totiž o jednorožce. Ne, nehráblo mi, je to jen trochu divný příběh. Ten nebohý jednorožec, nic zlého netuše, ještě nedávno brázdil nekonečné pláně Durových Kvintakordů, volný jako pták a přímo zářil štěstím. Stalo se to někde mezi A dur a E dur. Toho osudného dne se před tím naivním stvořením náhle zjevila Múza Hudby.

Ovšem ne jen tak ledajaká. Tato Múza za sebou tou dobou měla skutečně dalekou cestu. Jako každý rok se účastnila Sněmu Stoupenců Ó Velké Muzikologie a ani letos by se bývalo nic nestalo, kdyby těsně před koncem nepronesl sám velký král a vládce Kontrapunkt III. svůj projev reagující na problematiku konsonance durových a mollových kvintakordů. Ani na této skutečnosti by nebylo nic špatného, jenže jeho plamenná řeč označila durový kvintakord za konsonantnější, a tudíž definitivně nadřazený mollovému, stejně tak, jako stojí den nad nocí, teplo nad chladem, světlo nade tmou, léto nad zimou a muž nad ženou. Ač s ním nemohu souhlasit, obdivuji jeho nesmírnou odvahu, že toto tvrzení dokázal pronést, i když ho jeho věrná družka, královna Harmonie, propalovala pohledem a v ruce odhodlaně třímala váleček.

Králi to však nestačilo. Pokynutím umlčel jásající davy a pokračoval. Ani mollová skladba nesmí končit na mollový kvintakord, to by přeci bylo pro ženské. Dejme tam tedy prázdnou kvintu. Ach, a když už jsme u kvint, v žádné skladbě by se neměly vyskytovat paralelní kvinty. Přeci nežijeme ve středověku, aby tyto barbarské praktiky prznily Mužnou, Zářivou, Durovou a Konsonantní Hudbu. Totéž platí pro kvarty a oktávy. Také je nutné podotknout, že mezi kupříkladu a moll a g moll není sebemenší rozdíl a matematika do hudby nepatří. A samozřejmě, Múzy by rozhodně neměly komponovat, hlavně ne ty, které nevystudovaly Konzervatoř. Tak pravil král a hned vše zapsal do Posvátné Knihy Hudebních Dogmat, jejichž porušení se trestá okamžitým vyhoštěním ze Spolku Stoupenců Ó Velké Muzikologie a následným vyhnáním do Krajiny Stupidních Popových Hitů Kde Každý Brzy Dočista Zešílí.

Tento čin naši Múzu velice dopálil. Narozdíl od jiných Múz, kterým k naplnění jejich životního poslání stačilo jen citlivě interpretovat Skladby Velkých Mistrů, tato Múza byla skladatelkou a kdesi v hloubi duše cítila, že je jí předurčeno,aby se sama stala Velkým Mistrem. Její rodiče bohužel jejímu Múzovství a životnímu poslání nebyli příliš nakloněni, a tak byla nebohá dáma ochuzena o možnost studovat na Konzervatoři. Navíc ze srdce milovala moll, občas používala i paralelní kvinty, s jejím absolutním sluchem pro ni červená a moll byla něžná a temně fialová g moll zbraní hromadného ničení a hudba přeci je matematika!

V návalu vzteku se rozhodla jednat. Rozzuřená popadla housle, rázně se postavila za řečnický pult a začala hrát hudbu, svou hudbu plnou barev, mollových melodií, paralelních kvint, modulací a matematiky, čímž porušila veškerá Hudební Dogmata, jež král Kontrapunkt sepsal. Jistě si sami domyslíte, co se s ní stalo, když se vládce probral z ohromení nad její troufalostí.

Měla zrovna namířeno přímo do Krajiny Stupidních Popových Hitů Kde Každý Brzy Dočista Zešílí, když potkala našeho jednorožce. Pozorovala ho, jak si tak bezstarostně poskakuje mezi Durovými Kvintakordy a veškerá její frustrace se jako dravá řeka vyvalila ven. Ano, uhodli jste.

Ona ho zabila.

Stačilo pouhých pět paralelních kvint, než toho nebožáka udolala.

No, vlastně se mu zas až tak moc nestalo. Zachránil ho jistý Dodekafonik, poustevník, jenž se v nedalekém Lese Kvartsextakordů Průtažných skrýval před krutým panovníkem, protože jeho hudba byla matematika ve své nejčistší podobě. Jakmile jednorožčí nebožtík uslyšel jeho dodekafonní serenádu hranou na skotské dudy, vyskočil na nohy, kosmickou rychlostí doběhl zhrzenou Múzu a na kolenou ji prosil, aby svými paralelními kvintami přehlušila ty pekelné zvuky, linoucí se z lesa.

Ptáte se, co s tím vším má společného mé nestydaté šmírování?

To je jednoduché. Zkrátka podezírám krále, že je ve skutečnosti tak trochu podpantoflák. Na veřejnosti vede silácké řeči, ale v soukromí je plně v moci královny Harmonie. Kdyby se mi podařilo poslat důkazní fotografie do Blesku, byl by z toho pěkný poprask, nemyslíte? Káže mužnost a vládne mu žena. Učiněná živná půda pro rebely z Ó Velké Muzikologie.

Stačí k tomu jen otevčít tyto dveře. Vedou přímo do jeho ložnice. Občas se tudy totiž vypravuje do Krajiny Stupidních Popových Hitů Kde Každý Brzy Dočista Zešílí a oddává se svým temným choutkám, když pozoruje nevýslovná muka svých obětí. Jenže ty dveře jsou zamčené. A já nemám klíč.

Neumíte si představit, jak je to strašná situace. Všichni na mě spoléhají. Jakmile Múza dorazila do onoho kraje, kde bude nucena strávit zbytek svého života, a čirou náhodou potkala mě, hned věděla, nebo si to spíše myslela, že jsem ten pravý, kdo ji může vysvobodit. Jednorožec, který se jí ve strachu před Dodekafonikem a jeho dudami držel jako klíště, zde vyvolává příliš pozornosti. Jen si zkuste jet tramvají s koněm, jenž má na čele perlový roh. Jednomu cestujícímu jsem musel zaplatit pokutu za mírné ublížení na zdraví.

Pozoruji ručičky na svých náramkových hodinkách. Sakra! Za chvíli král odjíždí na své letní sídlo v Dolině Barokní Fugy a nikdo neví, kdy se vrátí. Jestli ho manželka opravdu tak týrá... Krucinál! Položil jsem si hlavu do dlaní a po dobu nejméně půl hodiny jsem usedavě plakal. Když jsem se poněkud uklidnil, napřímil jsem se a z tváře si otřel slzy.

Ale co.

Ne vždy se zadaří.

A ne vždy je nutné otevírat zamčené dveře.

Múze se tu nedaří zle. Její citlivá duše sice trpí hlasitými bicími a elektronickými zvuky, ale vedle těch čtyřakordových odrhovaček si začíná připadat, jako by se skutečně stávala Velkým Mistrem. Král navíc zřejmě netuší, že i zde, v Krajině Stupidních Popových Hitů Kde Každý Brzy Dočista Zešílí, se nacházejí konzervatoře. A profesoři, kteří jsou ochotni učit nadané žáky pouze za symbolickou částku.

I jednorožec si tu našel své životní naplnění. Přes den žije v garáži a sleduje fotbalové zápasy, v noci vstupuje malým slečnám do snů a prohání se s nimi po fantastické přírodě za zvuku oblíbených písniček z animovaných pohádek.

Tak třeba příště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 6. března 2016 v 18:35 | Reagovat

Skvěle podivný článek, moc se mi líbí tvůj styl psaní. Jednorožci jsou bezva, zejména s tyrkysovou hřívou... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama