Asi se nemůžu najít...

7. prosince 2015 v 16:01 | Sigmund Werther |  Téma týdne
Uznejte sami, přátelé, je to poněkud zoufalé. Už dobrou hodinu bloudím skrz naskrz hustým temným lesem (samozřejmě, že je začarovaný, jak jinak) a hledám se. Nevím, zda si nemám připadat jako impozatní idiot, netuším, co se to stalo, jestli mě náhodou nešálí smysly nebo si ze mě stará čarodějnice z chaloupky na muří nožce nedělá legraci, ale já se vážně nemůžu najít!


Fajn, a teď vážně. Alespoň do chvíle, než si vzpomenu, kam jsem se dal.

Hledání sebe sama je poslední dobou hrozný hit. Kam se podívám, nabízejí mi zaručenou cestu k naleznutí svého já. Od časopisů pro ženy až po kurzy východních filosofií. Má milovaná sestra se účastní jakýchsi šamanských rituálů, kde má údajně poznat sebe sama prostřednictvím přírody a spousty peněz, které za to zaplatila. Můj drahý klavírní přítel tuhle přitáhl časopisy Bravo své mladší sestry, důkladně si je pročítal a smál se nové generaci naivních mladých dívek, které jsou ochotny za takovéto plátky vydávat své kapesné. Slečna skladatelka mi líčila historku své kamarádky, jež si podobný dívčí časopis zakoupila jen kvůli psychotestu a laku na nehty barvy... hm, to tu raději nebudu rozebírat. Jo, sebepoznání, stejně jako drby o celebritkách a laky na nehty nevábných barev, je drahá zábava.

A přitom se člověk může hledat mnohem levněji. Sice si nejsem zcela jist, co si pod tím mám představit, ale myslím, že prvním krokem by mělo být... fanfáry znějí... zamyslet se nad sebou. Třeba večer, než jdete spát. Projít si v hlavě, co jste za ten den prožili, co jste udělali dobře a co špatně a tak. Pak pokračovat ke zpytování svědomí a tím se dostáváme konečně sami k sobě. Co máte na sobě rádi, co nesnášíte a co vám je úplně ukradené. Ano, zní to trochu jako návody z výše zmíněných dívčích tiskovin, ale tady jste si to alespoň přečetli zadarmo. Tak. A buďte už ticho, vy otravné fanfáry!

No nic. Abych tu neplácal strašné ptákoviny. Dle mého názoru je hledání sebe sama v dnešním spletitém a informacemi přehlceném světě nesmírně důležité. Tím se opět dostávám ke svému malému problému. Totiž, nejenže jsem kdesi v hloubi začarovaného lesa a nemůžu se najít, ale ještě k tomu se proti mně řítí stádo informací přibližně střední velikosti (jinak známé jako český internet) a vypadá dost rozzuřeně. Tím pádem vlastně nevím, kam běží, neboť netuším, kde se nalézám. To je krásně paradoxní, co? Máme tu stádo informací, o nichž nevím, kde jsou ani kam běží. Měl bych jednu z nich odchytit a použít, jenže nevím, kde je hledat, a kdybych je našel, už by to nebylo třeba, neboť bych našel i sebe. Ještě se vám nemotá hlava?

Pod tím tak opěvovaným hledáním sebe sama si vlastně můžeme představit pohled do zrcadla. Ne však jen tak ledajaký. Musíme se dívat kritickýma očima věčně nespokojené dospívající dívky, jež úzkostlivě pozoruje svůj pas, zda náhodou nepřibrala. Nádherné přirovnání, ne? V tom podle mě tkví celé to kouzlo. Prostě se dívat. Ale já nejsem vševědoucí šaman a nechci vaše peníze, takže za správnost svých úvah neručím.

Už zbývá jen to vyzkoušet. Tahám z kapsy zrcátko a hle... já jsem vlastně celu dobu tady. Heuréka!

Ale počkat...

To znamená, že stádo rozzuřených informací je tu se mnou.

To ne!

A tímto, přátelé, dnešní reportáž nejmenované televizní stanice končí. Z hloubi začarovaného lesa se hlásí Sigmund, pomalu umírající pod kopyty internetu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 7. prosince 2015 v 16:56 | Reagovat

Humorně napsané, přesto ti moc dobře rozumím, co jsi tím chtěl říct :-) Jsme zavaleni informacemi a přesto si jedna proti druhé protiřečí. Tak se mi zdá, že nejrozumnější je, koupit si časopis kvůli jedné kosmetické značce :-) rozhodně ne, zpytovat své pocity, co jsem udělala a jestli to bylo dobře. To bych se musela každej den večer profackovat :-D A však vy mužští si taky mnohdy koupíte časopis jen proto, že je tam nový model jednoho auta, popřípadě mnohdy jen jedna nová žárovička :-)

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 7. prosince 2015 v 18:04 | Reagovat

Nespokojená mladá dívka, co pozoruje svůj pas? Hm..., to bych brala! ;-)

3 Sugr Sugr | E-mail | 7. prosince 2015 v 18:05 | Reagovat

Apropo děkuji ti za milý komentář na Srdci blogu, dík, že se ti můj blog líbí! :-)

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | 7. prosince 2015 v 21:39 | Reagovat

Naprosto skvělý příspěvek! Moc se mi to líbilo!

Mám pocit, že dnes lidi mají spoustu času řešit nedůležité, malicherné věci. Hledání sebe sama, nemám o 5cm v pase víc, jsem hubenější než zpěvačka XY? Buď nemají opravdové starosti nebo naopak mají a chtějí utéct do jiného ("bezproblémového") světa..neboť hnusný lak na nehty není problém

5 Just Blaze Just Blaze | 7. prosince 2015 v 22:09 | Reagovat

K tomu není potřeba nic dodávat, ještě by se to tím zkazilo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama