Povídání o Richardu Wagnerovi

21. listopadu 2015 v 15:57 | Sigmund Werther |  O vážné hudbě
Co o tomto výjimečném hudebním velikánu říct? Jistě jste se každý alespoň jednou v životě setkal s portrétem muže s kotletami a baretem. Že se celým jménem nazývá Wilhelm Richard Wagner, narodil se 22. května 1813 v Lipsku a zemřel 13. února 1883 v Benátkách, si v dnešním informacemi přehlceném světě jistě snadno dohledáte. Když už jsme u těch čísel, můžete si hravě spočítat, že se dožil vcelku úctyhodného věku 69 let. Vlastně už nic z toho dělat nemusíte, protože jsem vám právě všechno řekl.


Když spatřil Wilhelminu Schröder-Devrientovou v Beethovenově opeře Fidelio, rozhodl se, že se stane hudebníkem. Začal skládat první sonáty a smyčcový kvartet. Svět ho však zná díky jeho operám. Ostatně, Wagner až na pár drobnějších skladeb nic jiného nesložil.

První interpret Lohengrina Josef Ticháček si jednou dovolil k velevážnému Wagnerovu dílu nepatřičný žert. Jeho hrdina měl vplout na scénu v loďce, do níž byla zapřažena labuť. Kulisák však nepostřehl, že pěvec ještě není připraven, a vypustil loďku dříve, než do ní Ticháček stačil nastoupit. Když všichni s hrůzou sledovali, jak scénu obeplouvá prázdný člun, Lohengrin se nevzrušeně zeptal kulisáka:
"Pověz, příteli, kdy odplouvá další labuť?"

Jednou z nejznámějších Wagnerových oper je právě Lohengrin. Jeho premiéra se konala roku 1850 ve Výmaru pod taktovkou Ference Liszta (na něj ještě dojde). Děj opery vychází z pověsti o Lohengrinovi, neboli rytíři s labutí. Wagner v něm viděl osamělého a ostatními nepochopeného umělce, jenž se, i když ne zcela dobrovolně, uzavíral před okolním světem. V opeře pracuje Wagner s tzv. příznačnými motivy. To znamená, že s příchodem určité postavy na scénu pokaždé zazní daný hudební motiv, v tomto případě charakterizovaný určitým nástrojovým uskupením. Hlavního hrdinu provází housle, krále žesťové nástroje a k Else z Brabantu patří dřevěné dechy.

Během banketu na počest Wagnera se najednou z chodby ozval velký rachot tříštícího se nádobí. Za chvilku vše ztichlo. Do ticha, které se rozhostilo v sále, někdo posměšně řekl: "Kdo nám to tu hraje Tannhäusera?"

Dalšími známými Wagnerovými operami jsou právě Tannhäuser a zápas pěvců na Wartburgu (Tannhäuser und der Sängerkrieg auf Wartburg), Bludný Holanďan (Der fliegende Holländer), Parsifal, Mistři pěvci norimberští (Die Meistersanger von Nürnberg), Zákaz lásky aneb Novicka z Palerma (Das Liebesverbot oder die Novize von Palermo), Rienzi, poslední tribun (Rienzi, der letzte der Tribunen), Víly (Die Feen), Tristan a Isolda a operní tetralogie Prsten Nibelungův (Der Ring des Nibelungen), jež se skládá z oper Rýnské zlato (Das Rheingold), Valkýra (Die Walküre), Siegfried a Soumrak bohů (Götterdämmerung). Libreta si psal Wagner sám a to obvykle tím způsobem, že spojil dohromady několik starých německých pověstí, které se mu zrovna líbily.

Také ovšem trhal rekordy. Napsal nejdelší klasickou operu na světě, což jsou jeho Mistři pěvci norimberští, kteří se v původní verzi hrají 5 hodin a 15 minut. Může se pyšnit také nejdelší sólovou árií. Zní ve scéně obětování Brunhildy v opeře Soumrak bohů a trvá 14 minut a 46 sekund. Nevím, jak vy, ale já bych to zpívat nechtěl.

Ve Wagnerově tvorbě zcela jednoznačně převládalo tragično. Romantické ideály nacházel v mytologii a operním postavám dodával nadlidský hrdinský rozměr. Tato posedlost po velikém ho provázela už od dětství.
Později vzpomínal, že jako jedenáctiletý chtěl být básníkem po vzoru starých Řeků. "Načrtl jsem rozsáhlou tragédii, která byla jakousi směsí Hamleta a Krále Leara.
Plán to byl skutečně velkolepý. V průběhu hry zemřelo dvaačtyřicet postav a mně nezbylo, než většinu z nich vrátit do hry v podobě duchů, neboť v posledních aktech se mi postav nedostávalo."

Ano, Wagner byl skutečný megaloman. Dokázal lidi přesvědčit, aby bezvýhradně věřili jeho výjimečnosti a pokorně mu sloužili. Dokonce i jeho přítel a propagátor Hans von Bülow, kterému Wagner odloudil ženu, ho nazýval Mistrem a ani ho za tu zradu nezabil.

R. W. o sobě: "Mistr to opět dokázal... musel jsem si říct, co si řekl náš drahý Bůh, když zjistil, že to je dobré. Stejně jako Bůh před šesti tisíci lety ani já nemám nikoho, kdo by mě pochválil.."

Jak vidíte, ten chlap byl namyšlený až hrůza.

Wagner označoval své skladby za hudbu budoucnosti a takto je spolu s oddaným kroužkem oddaných mu přívrženců propagoval.
Jednomu pařížskému hudebnímu nakladateli vyložil svůj projekt Hudba budoucnosti a se skromností mu vlastní neopomněl zdůraznit, že mu nabízí čest být průkopníkem této nové hudby.
Nakladatel neocenil velkorysou nabídku. "Nezabývám se hudbou budoucnosti," odmítl zdvořile namyšleného génia. "Obraťte se raději na mého vnuka."

Chudák Wagner musí sedět v koutku svého hrobu a plakat, když pomyslí, že mu to s tou hudbou budoucnosti tak trochu nevyšlo a spousta lidí z něj má akorát srandu. Nebo se nudí na jeho sáhodlouhých operách. Nebo ho zatracuje, protože jeho hudba byla později zneužita Adolfem Hitlerem. Hergot, to je tak dojemné. Počkejte moment, musím si dojít pro kapesník. Mimochodem, je pravda, že byl Wagner antisemita, ale v jeho době to bylo vcelku obvyklé.

Jeden z hlavních hudebních motivů druhého dějství Valkýry převzal Richard Wagner celý ze symfonie Faust od Liszta. Když na jednom večírku hrál Liszt svého Fausta a narazil v partituře na toto místo, přišel k němu Wagner Wagner a žertovně bez jakéhokoli uzardění prohodil:
"Otče, právě tento motiv jsem si přivlastnil."
Liszt, který nikdy nezáviděl svému zeti jeho úspěchy a hodně mu pomáhal, bez sebemenší zášti s filosofickým nadhledem odpověděl:
"To je výborné. Alespoň ho lidé častěji uslyší."

S Ferencem Lisztem měl Wagner mnoho společného. Vzpomínáte si ještě na Hanse von Bülowa? Jeho žena, kterou mu Wagner tak bezcitně přebral, byla Lisztova druhorozená dcera Cosima, která se stala Wagnerovou oddanou přívrženkyní a i po jeho smrti šířila jeho slávu. Liszt na sklonku života také žil u Wagnera v Bayreuthu a následně tam také zemřel. Má tam i hrobku, jestli někdo do Bayreuthu pojedete, pozdravujte ho ode mě.

Nevím, jak vy, ale já mám Wagnera docela rád. I když to byl tak příšerný člověk, který se neustále vychloubal, moc mluvil a kradl svým nebohým přátelům jejich ženy. Jeho hudba je moc fajn a kdyby byla kratší, asi by byla ještě o něco lepší. No, člověk holt musí brát, co je.

Na závěr ještě něco o úhlu pohledu:

Při prvním setkání spolu strávili Richard Wagner a Robert Schumann asi hodinu. Wagner poté všem vyprávěl, že Schumann je vynikající hudebník a ušlechtilý člověk, škoda jen, že je příliš mlčenlivý. Těžko se od něj člověk něco nového dozví.
Schumann byl rovněž spokojen, že konečně poznal Wagnera, a sdělil známým, že se mu Mistr velice líbil. Má snad jen jednu jedinou chybu - hodně mluví. Za celý rozhovor ho vůbec nepustil ke slovu.

A co povídal Rossini:

Jeden žák zastihl Rossiniho, jak zoufale bojuje s Wagnerovou partiturou. Ať se snažil sebevíc, z klavíru vycházely jen samé disharmonické zvuky. Když žák chvilku poslouchal tuto kakofonii, dovolil si upozornit maestra, že má obráceně položenou partituru.
Rossini jen mávl rukou: "Už jsem to zkoušel i obráceně, a stejně to není o nic lepší!"

A jestli si chcete od Wagnera něco poslechnout, zkuste Jízdu Valkýr. To je vcelku přiměřeně dlouhé a mohlo by se vám to líbit.


Kurzívou označené odstavce jsou citovány z knihy Niny Kupcové Geniální podivíni (Grafit 2003).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 21. listopadu 2015 v 19:43 | Reagovat

Když jsem začínala číst, čekala jsem suchý odborný článek, ale mile mě překvapil. Je zajímavý a lehce okořeněný humor, takže se příjemně čte.

2 Sigmund Werther Sigmund Werther | Web | 21. listopadu 2015 v 19:51 | Reagovat

[1]: Díky, jsem rád, že se někdo odhodlal kliknout na celý článek. Tu knihu, z níž cituji, opravdu vřele doporučuji, četl jsem si ji o prázdninách a velice jsem se bavil, ta je podobných historek plná.

3 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 19:07 | Reagovat

[2]: Ráda si přečtu, respektive dopíši na seznam... Momentálně mě odborná četba zaměstnává až až... :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama