Nebojme se vážné hudby!

9. října 2015 v 19:27 | Sigmund Werther |  O vážné hudbě
Mezi svými vrstevníky často vidím naprostý nezájem, ba dokonce i odsuzování vážné hudby. Že prý je stará, zdlouhavá, nudná a já nevím, co ještě. Rozhodně nikomu nechci svou milovanou muziku vnucovat, ať si každý poslouchá, co se mu líbí, ale přesto si myslím, že vážná hudba je neodmyslitelnou součástí naší evropské kultury a odpor ze strany mladých lidí si rozhodně nezaslouží.


Většina z vás se s vážnou hudbou pravděpodobně seznámila v hodinách hudební výchovy. Zřejmě znáte Beethovenovu Osudovou symfonii (to je ta, co začíná ta-da-da-dáááá) či Ódu na radost (jež byla stanovena hymnou Evropské unie). Také Smetanova Vltava vám jistě není cizí (k ní měly vždycky učitelky hudební výchovy sáhodlouhé projevy o tom, který úsek skladby se shoduje s jakou částí našeho slavného vodního toku). Možná si vzpomenete také na Vivaldiho Čtvero ročních dob nebo Dvořákovu Novosvětskou symfonii, avšak tím alespoň většina mých stejně starých známých končí. Vy také? Pokud ano, ukážu vám, že tomu tak možná není.
Nevěříte? Tak mi povězte, dívali jste se jako malí na Toma a Jerryho? Já ano, a musím přiznat, že si některé díly rád shlédnu ještě teď. A znáte ten díl, kde Tom hrál na klavír v koncertní síni (The Cat Concerto se to tuším jmenuje)? Celou dobu tam hraje taková divná hudba. Já jsem z ní měl jako malý noční můry. Ovšem teď vám prozradím tajemství: ta zvláštní skladba se jmenuje Uherská rapsodie č. 2 a složil ji pan Ferenc Liszt. Schválně si ji pusťte a uvidíte ten příval vzpomínek z dětství. Pak si pro zajímavost můžete přečíst komentáře a spočítat, kolik lidí napsalo něco na způsob "WTF, to je ta hudba z Toma a Jerryho!" A možná, ale jen opravdu možná, zjistíte, že klasika vlastně není zas tak špatná.
Říkáte, že Tom a Jerry není váš šálek kávy? Nevadí, jistě spousta z vás sleduje televizi. V létě běžely upoutávky na nové díly Simpsonových, které doprovázela velmi vášnivá a dynamická skladba. Zpíval tam sbor, vzpomínáte? Byla to O Fortuna od Carla Orffa. Pokud chcete začít s poslechem vážné hudby, je tento kousek tím nejlepším pro zahájení vašeho posluchačství. A podobných příkladů by mě napadaly desítky...

Už vidíte, jak moc se s vážnou hudbou setkáváte i v populární kultuře? Možná jste to ani netušili. Mnoho populárních písniček vychází ze skladeb klasiků, a některé se to ani nesnaží skrývat. No jo, když je to zadarmo...
Myslím, že teď, když už víte, že vážná hudba je všude (stejně jako fyzika a Ilumináti), je nejvyšší čas si povědět něco o tom, co je na té staré muzice nudných páprdů vlastně tak zajímavého.
Učili jste se v hudební výchově rozdíly mezi vážnou a populární hudbou (neboli artificiální a nonartificiální)? Jak ty nesrozumitelné pojmy v závorce naznačují, hudba vážná (artificiální) je hudba skutečně umělecká. Tím teď nedejbože nechci útočit na populární hudbu, i tam se dozajista najdou skladby skutečně na úrovni. Ovšem musíte objektivně uznat, že taková symfonie pro celý orchestr vypadá poněkud propracovaněji než průměrná popová odrhovačka pro kytaru, bicí a vřeštící zpěvačku. Zmíněné odrhovačky také často bývají psány jen a pouze pro peníze, kdežto symfonie mnohdy vznikají z vnitřního nutkání skladatele něco neobyčejného vytvořit (dejme tomu, že u našich příkladů to tak je).
Má to jeden důsledek. Odrhovačka po pár týdnech vyjde z módy a svět na ni zapomene. Kdežto symfonie přetrvává věky. Například skladby Ludwiga van Beethovena jsou staré přes 200 let a stále ještě se hrají, a co víc, jsou aktuální. Tak, jako okouzlovaly posluchače v době svého vzniku, přinášejí stejně intenzivní estetický zážitek i dnešním lidem. Není to úžasné? Skoro jako kouzlo. Mladí kritizují vážnou hudbu, že je stará, ale ani je nenapadne, jaktože přežila až doteď.
Také si vezměte, co víte o skladbách vážné hudby? Že se jmenuje kupříkladu Requiem a zkomponoval ji Wolfgang Amadeus Mozart. A to je další věc. Důležití jsou skladatelé, ne až tak interpreti. Řeknete "Jdu na Wagnera" a ne "Jdu na Českou filharmonii". U populární hudby, pokud si dotyčný zpěvák či zpěvačka neskládají písně sami, skladatelé málokdy někoho zajímají. A to je vůči nim trochu nefér, nemyslíte?

Teď si možná říkáte, že to zní zajímavě a že byste to s tou vážnou hudbou přeci jen chtěli zkusit. Pokud je tomu tak, rozhodně čtěte dál. Dozvíte se, jak začít, abyste s tím hned znechuceně nepraštili.
Rozhodně není dobré ze začátku poslouchat dlouhé a pomalé věty symfonií. Málokdo je dokáže hned ocenit. Ne, chce to něco kratšího a rychlejšího tempa. Pro tyto případy vřele doporučuji Uherské tance Johannese Brahmse (zkuste Uherský tanec č. 5) či Slovanské tance Antonína Dvořáka (mohl by se vám líbit Slovanský tanec č. 8 op. 46). Také můžete začít Dies Irae z Mozartova Requiem, Valčíkem č. 2 od Dmitrije Šostakoviče či výše zmíněnou O Fortuna Carla Orffa.
Myslíte, že toto přeci jen ještě není nic pro vás? Možná potřebujete něco modernějšího. Osvědčily se filmové soundtracky. Určitě znáte Pirates of the Caribbean od Hanse Zimmera nebo Conquest of Paradise od Vangelise. Též doporučuji vyzkoušet Ludovica Einaudiho, skládá příjemnou relaxační hudbu a já sám si ho rád poslechnu. Pokud ani to není to pravé, ještě existují různé předělávky klasickch skladeb, například Beethoven Virus. Toto příliš nedoporučuji, ale někomu to pro začátek může připadat fajn.
Až se v artificiálním světě trochu rozkoukáte, rozhodně přejděte ke složitějším a delším skladbám. Třeba notoricky známé symfonie Ludwiga van Beethovena (kupříkladu třetí Eroika, pátá Osudová, šestá Pastorální, sedmá či devátá s Ódou na radost), jeho sonáty (Měsíční svit, Appassionata, Valdštejnská, Kreutzerova, Jarní), Klavírní koncert b moll od Petra Iljiče Čajkovského, Mozartovu Malou noční hudbu, Violoncellový koncert h moll od Antonína Dvořáka či jeho Novosvětskou symfonii, Toccatu a fugu d moll pana Johanna Sebastiana Bacha a tak dále. Zájemci si jistě dokážou další klenoty sami dohledat. Postupem času se můžete dostat k takovým perlám, jako je Smyčcový kvartet č. 5 od Bohuslava Martinů, Beethovenova Velká fuga či Totentanz Ference Liszta. A třeba si i zajdete na nějaký koncert.

Budu rád, pokud můj článek někoho přivede k objevu krásy vážné hudby. Když vás tento hudební styl nezaujme, alespoň se mu snad nebudete vysmívat. A nebojte se vážné hudby. Řeknu to slovy svého učitele houslí: "Nebojte se vážné hudby, ona se bojí vás."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 10. října 2015 v 19:49 | Reagovat

Některou vážnou hudbu mám ráda, většinou ale v podání modernějších interpretů :-)

2 Sigmund Werther Sigmund Werther | Web | 11. října 2015 v 10:05 | Reagovat

[1]: Však i to je fajn. Takový André Rieu je skvělý. Nebo i jiní. Jen nemám příliš v lásce takové ty drastické předělávky klasických skladeb typu Beethoven techno a jsem úplně alergický na zvuk elektrických houslí. Ale jsem rád za každého člověka, který vážnou hudbu neodsuzuje. Holt mi ke štěstí stačí málo :-)

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 4. prosince 2015 v 20:26 | Reagovat

Mě nejméně polovinu věcí cos tady vyjmenoval pouštěli doma, když jsem ještě ani neuměla číst. Takže vážná hudba patří mezi můj vědomostní základ a navíc, jsem si na ni zvykla a začala ji mít v oblibě.
Carl Orff je základ, Schillerův text k An die Freude umím nazpaměť (měla jsem moc volného času). Oblíbila jsem si Handela, do srdce se mi zavrtala jeho Scherza infida, ale i Ave Maria. Od Mozarta mě krom těch nejznámějších zaujala ještě Lacrimosa  a Rex tremendae. Od Liszta Liebestraum. Trošku víc na východ, vede u mně Čajkovskij a Prokofiev.
Nejsem, ale velký expert, spíš laik, takže se spokojím se Straussovým valčíkem a co se týče operních árií, tak nejvíc asi ocením Nessun dormu od Pucciniho z opery Turandot. Co se týče oper, tak ještě mám ráda Bizeta. Pak vedou balety- Bajadera anebo i ten Louskáček či Labutí jezero. Vlastně proto mám ráda i divadlo. Na Zimmera a Einaudiho jsem narazila náhodou, ráda si je poslechnu, proč ne. Co víc k tomu říct, nevypsala jsem všechno, co znám nebo si vyposlechla, bylo by toho hodně a začala bych se v tom ztrácet a to nechci. Mám ale i ráda nonartificiální hudbu, nejsem zas takový suchar :) a asi mám i štěstí na vrstevníky, protože jsem mezi nimi nalezla takové, kterým můžu s klidem něco poslat a doporučit a bude to mít kladný ohlas- nebo alespoň nějaký konstruovaný, stejně tak oni mi mohou něco pustit a já je nepošlu pryč, že tomu nerozumím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama