Lišit se?

10. října 2015 v 10:03 | Sigmund Werther |  Téma týdne
Abych pravdu řekl, nemám vůbec ponětí o tom, zda jsem originální a liším se od ostatních, nebo ne. Vlastně je mi to tak trochu jedno. A záleží na tom vůbec?


"Liszt je jen ordinérní osoba s rozcuchanými vlasy - je to snob z blázince. A píše nejodpornější hudbu ze všech," psali v Londýně roku 1843 o tomto skladateli. "O skladbách pana Liszta není mnoho co říci," přizvukovali jim z Paříže. "Jeho hudba je improvizace bez řádu a myšlenky." V Americe zase vládl názor, že jeho symfonické skladby jsou "Beethovenovy symfonie hrané pozpátku a urážka umění. Je to hudební prostituce, divoký a nesouvislý kravál."
Bystrá mysl začíná chápat, že se pan Liszt zřejmě něčím lišil. A někomu jinému to zřejmě dost šlo na nervy.
"Za posledních pětadvacet let jsme ve Vídni slyšeli téměř všechny Lisztovy symfonické básně. Všechny se drží sukně nějakého slavného básníka či malíře a nechají se jimi vláčet, protože samy mají ochrnutá křídla. Taková je jejich metoda; nedostatek schopnosti hudebního formování a velkých, v nitru zrozených a působivých idejí maskují oslnivými efekty a instinkty, tvářícími se jako geniální; takový je to styl," řekl Eduard Hanslick. V devatenáctém století se vedl dlouhý spor mezi absolutní a programní hudbou. Liszt byl velkým průkopníkem programní hudby a symfonických básní a hudbu si dělal po svém, když pomineme triviální skladby, kterými plnil svou společenskou povinnost v koncertních sálech (holt si musel něčím vydělávat). Kdyby se tenkrát rozhodl držet hubu a krok, svět by přišel o mnoho nádherných skladeb. A jak vidíme z výše uvedených citátů, jednoduché to rozhodně neměl.
Nebo třeba takový Ludwig van Beethoven. Jistě znáte jeho slavnou Devátou symfonii s Ódou na radost. Byl první, kdo se odvážil začlenit do symfonie zpívanou kantátu. Lidé si tenkrát klepali na čelo, sbor v symfonii, kdo to kdy slyšel? Protože však měl Beethoven odvahu lišit se, vznikla jedna z nejznámějších a nejkrásnějších skladeb vážné hudby a její skladatel se stal nesmrtelným.

Tady vidíme pozitivní přínosy odlišnosti. Ale co ty negativní? Dám vám jiný příklad. Mám sestru, jmenuje se Lily. Je jí dvaadvacet a je lesba. Když přišla se svým coming outem, mnoho lidí to špatně snášelo. Třeba naše babička s ní úplně přestala mluvit, což jí pořád ještě nemůžu odpustit. I některé falešné kamarádky se jí začaly vyhýbat.
Nejhorší byl ale okamžik, když šla jednou pozdě večer domů a v jedné ulici jí přepadla banda homofobů z její školy. Dost brutálně ji zmlátili. Řešilo se to pak na policii a ti idioti byli potrestáni, ale Lily na tom ještě dlouho byla psychicky dost špatně. Teď se jí daří dobře, má vlastní byt a našla si i přítelkyni, ale občas ji ještě trápí noční můry.

Holt odlišní lidé to mají v životě těžší než ti, kteří všude dobře zapadají. Paradoxem je, že každý mluví o tom, jak moc je jiný, a přitom se zoufale snaží sledovat módu, aby náhodou nebyl out. Každý vám bude říkat, že ty popové sr*čky jsou na h*vno a on poslouchá rock, punk či metal, ale jakmile někdo přijde s vážnou hudbou, ostatní se mu vysmějou a pošlou ho do háje. Dal by se o tom napsat krásný konspirační blábol, kde by se to jen hemžilo Ilumináty, ovládáním světa a eliminací výjimečných jedinců.
Myslím, že není dobré snažit se být za každou cenu samoúčelně originální. Ale přesto: nebojte se lišit se. Když je to třeba. Ať už v zásadních věcech či jen maličkostech. Ať už to povede k nevídaným uměleckým dílům, nebo jen k vašemu štěstí. Stojí to za to. Co kdybyste jednou mohli skončit jako Liszt?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lia Lia | E-mail | Web | 10. října 2015 v 16:18 | Reagovat

To s tou sestrou mě velmi mrzí.
No, myslím si, že každý je svým způsobem originální, i když kopíruje. Bohužel, co se týče sexuální orientace, v tomhle originalita ještě stále tápe. Furt tu budou paka, kteří se budou smát a babička? Je to stará škola, slovo GAY či LESBA je pro ní tabu. Já měla problémy s babičkou, když jsem jí řekla, že jdu v 16 na rande. To ona nemohla překousnout, furt tvrdila, že jsem na to byla mladá :D

2 Sigmund Werther Sigmund Werther | Web | 10. října 2015 v 18:10 | Reagovat

[1]: Pravda, každý je svým způsobem originální. Těžko bychom našli dva stejné lidi. Ovšem někteří se od sebe liší jen malinko.
U nás babička, když se dozvěděla, že je Lily lesba, neustále dokolečka hořekovala, že se tak těšila na vnoučátka a ono houby. Naštěstí mám ale pokrokové rodiče a ti jí to zarazili. Obecně si myslím, že se tolerance k odlišné sexuální orientaci lepší, ale holt to ještě chvilku chce. A idioti tu budou vždycky.

3 Jana Jana | Web | 10. října 2015 v 19:47 | Reagovat

Vždycky jsem si myslela, že to lesbičky mají snazší, než homosexuální muži. Možná mne za to, co tu napíšu lidi odsoudí, ale dvě dívky vždy působí tak nějak křehce, estetičtěji. A to nemám opravdu nic proti homosexualitě.

4 Sigmund Werther Sigmund Werther | Web | 11. října 2015 v 9:59 | Reagovat

[3]: No, ono na tom něco bude. Obvykle se oběťmi takových idiotů stávají spíš kluci. Možná je to také zapříčiněno poněkud staromódním názorem, že dívky jsou slabé pohlaví a nebijí se (tím nemyslím, že by se měly mlátit, to rozhodně ne).
Jinak sestra teď žije v Praze a tam je to, myslím si, s tolerancí poněkud lepší než ve vesnici, kde bydlím, či v malém městě, kam jsme oba chodili do školy. Lidé jsou si navzájem tak trochu ukradení a ta ignorace může mít v tomto případě jisté výhody.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama